Session 27. 7. 2026 Online

Zpátky do vesnice jsme se vydali kolem osmé hodiny večer. Jelikož na vesnici každý večer útočí monstra, vzali jsme to hopem a některé kopce sjížděli po zadku. Laudrie se na jednom smekla a kopla malíčkem do kamene.

Mezitím ve vesnici (doplněno z vyprávění místních drben – ano, koukám na tebe Heleno):

,,Ten vousatej se po několika dnech vyhrabal zpod stolu, přes kterej hodil hospodskej kus velkýho hadru, aby se na něj nemusel nikdo dívat. Omladina k němu chodila hrát nějakou kamennou tvář. No viděli jste to, takové neštěstí, co se stalo nám a našim kněžím a oni si z toho v hospodě ještě legrácky dělají.”

,,To se smrákalo a kolem vesnice se linula mlha. Ten vousatej si jen mnul oči, asi si myslel, že ta mlha je jen šedej zákal. To já vám povím můj starej , Polyfémus se jmenoval, ten ho právě měl a takový problémy, co s tím byly. Vždycky když se mělo mejt nádobí v močce, tak ho to chytlo, že přes tu mlhu na to nádobí nevidí. Chudáček můj malej. No a pak umřel, když neviděl sráz nad mořem.”

,,Ale zpátky k tomu vašemu dědkovi. Pak začal obtěžovat naše děti s tím, že je všechno super normální, třeba super normální pohřeb. No a pak? Pak je začal hnát do první linie proti těm monstrozitám, no. Vážně, nekecám, a to běžně kecám dost, ale teď fakt ne. Přísahám na Désea. Hlásal tady, že jste (vy zbytek družiny) raději utekli, jak to tady bude špatný, ale on, že nás zachrání a naverboval první děcko s klackem, co se přichomejtlo. Dala jsem mu dvě cibule, přeci se říká něco o slzách vašich nepřátel, tak aspoň přes ně neuviděj, když jim dá tu cibuli krájet. Jako můj Polyfémus, třeba taky neuviděj ten sráz nad mořem a zahynou tam jako on. No a pak, pak ho úplně obklopila mlha, nene tři mlhy to byly a malé tornádo, ve kterém lítali drakoželvy. Jo-jo přesně tak to bylo.”

,,Moc jsem tam toho neviděla, ale najednou z mlhy vyběhnul ten mladej s tím velkým zrezlým mečem a utíkal k lesům.”

Zpátky u zbytku družiny:

Když jsme byli už kousek od vesnice, doběhnul k nám poměrně zmordovanej klučík s velkým zrezlým mečem.

,,Kdes to ukrad?” ptal jsem se, zatímco Pyromanín teatrálně pravil: ,,Ó mocný hrdino, co se děje?”

,,Já jsem hrdina a problém má hrdina. Teda hrdina má problémy ve vesnici,” odpověděl náš malej zloděj.

,,Jak ten problém vypadá?” tahal to z něj Pyromanín jak z chlupatý deky.

,,Takovej oslizlej, dlouhý vlasy a pařáty.”

,,To bude Randalf,” kostatoval Pyroamnín.

A v tu ránu s sebou klučík fláknul o zem, stále pevně svírajíc jílec meče (beztak ho někde ukrad).

Ladurie bere klučinu i s mečem a jdeme za tím naším oslizlým problémem.

Když přicházíme do vesnice, je kolem Randalfa několik mrtvých mlžíků, ano těch, které jsme dopoledne obešli v lese.

,,Kde jste byli?” ptá se Randalf s vypnutou hrudí a nohou na jedné z mrtvol.

,,Pracovali,” dostane suché odpovědi.

,,Já hrdinně bránil vesnici před velkým nájezdem.”

,,Tvoje máme je velkej nájezd,” utrousí Pyromanín.

Laudrie mezitím dává Randalfovi omdlelého kluka se slovy: ,,Na, postarej se.”

Pyromanín mezitím, co se Randalf složí pod tíhou drobného chlapce, rve zuby mlžíkům.

Následně jdeme opět do těch zpropadenejch schodů k chrámu.

Na schodech sedí takovej kluk s nepřítomným pohledem, v rukách dvě stýbla, kterýma mlátí do sebe.

,,Ahoj kluku, co to děláš?” ptá se Pyromanín.

,,Zachraňuju svět,” v tuhle chvíli mi to stačí, protože to očividně v dnešní době dělá každej a jdu s Randalfem dovnitř, kde čekáme na zbytek.

,,A jak se to dělá?” snaží se Pyromanín dostat nějaký tipy.

Zjišťuje ale jenom to, že musí vybírat ty pevný a suchý. No já znám jenom pevný a vlhký. Ale hlavně musej bejt suchý, jak pořád opakuje kluk. Takže zase nic.

Laudrie pak přijde za námi dovnitř s tím, že kluk bude pobodanej.

,,Proč chce Pyromanín bodat děti?” zeptá se nevěřícně Randalf a jdeme je radši zkontrolovat.

Pyromanín nám řekne, že to Laudrie špatně předala, že kluk má taky sežranej kus duše.

Rozhlížím se kolem a donesu ke klukovi květináč s nějakejma kytkama.

,,Koukej se na ty kytky, kluku…” uklidňuju kluka a koukám na ostatní, jestli ho teda mám zbavit trápení.

,,Všichni jste ničitelé kytek…” vykřikne klučík a uteče za chrám.

Problem solved.

,,Pojďme odsošit kněze, ti budou určitě vědět, kde se scházejí malí chlapci.”

Laudrie vzpomíná, co jsme chtěli se sochami knězů dělat.

,,Chtěli jsme jim sundat kalhoty…Ne, ta šupina od draka…” rozpoutá se debata.

Laudrie, když zjistí, že kněží nemají kalhoty, ale jen róby, vytáhne šupinu, která začne sálat teplem. Z knězů zatím opadává omítka.

Chlapce, který zachraňuje svět kněží znají moc dobře. Měli ho zavřeného v pokoji, kde – cituji – se léčil z pozření duše.

Bariéra je prý značně poškozená a opravuje se velice pomalu. Je k tomu potřeba kněží všech chrámů.

Hlavní kněz nám vysvětluje, jak to je s pozřením duše. Chápu tak třetinu. Zapíchnul jsem Šampolína zbytečně anebo jsem ušetřil jeho trápení?

Mohou nás naučit rituál, pro který jsme přišli. Někdo z nás se ale musí stát knězem Désea.

Taháme, aby se rozhodlo. Nejkratší padnul na Pyromanína. Pyromanín – kněz Déseův, theurg a člen slavné inkvizice.

Teď ho čeká 3hodinová modlitba, při které pustí Désea do svého nitra. To mi spíš přijde jako hodně drahá session, kterou vám nabídnou v nevěstinci.

Následuje rituál navrácení po 3 zkouškách.

My ostatní jdeme baštit do jídelny, kde většina z nás klimbá, protože je už kurva hodně hodin.

Kradu dvě stříbrné vidličky ozdobené koníkem.

Starý kněz odvádí Randalfa na léčení. S Laudrií doufáme, že i od alkoholu.